Úvodní stránka
Aktuality
Základní informace
Stručná historie
Hlava státu
Zahraničně politická orientace
Třicetiletá válka
Švédsko a neutralita
Stránky královského dvora
Riksdag
Ministerstvo zahraničí
The Swedish Institute
Severské listy
Fotogalerie
Napište nám
Copyright












Poslední aktualizace 18.02.2005

Švédsko a neutralita za světových válek - dlouhá verze

Úvod do situace ve Švédsku

V roce 1907 nastoupil na švédský trůn král Gustav V. Nejvyšší vojenské a dvorní kruhy, které ho obklopovaly, se přikláněly k přátelskému sbližování s Německem a ke stupňování válečných příprav. Čeho se celá Skandinávie obávala? Především agrese ze strany Ruska, které za vlády cara Mikuláše II. rusifikovalo Finsko.

Již v roce 1910 byla schválena finanční částka na stavbu prvního obrněného křižníku. Rok poté se konaly první všeobecné volby do druhé komory – Riksdagu, při kterých švédští liberálové slíbili snížení výdajů na zbrojení. Voliči přáli levicovým stranám, a proto zvítězili sociální demokraté a liberálové. Předsedou vlády se stal liberální politik K. Staaf[1], který stavbu křižníku odložil. To se samozřejmě nelíbilo konzervativcům, kteří na protest uspořádali peněžní sbírku na stavbu křižníku a po celé zemi šířili militaristickou náladu. Tvrdili, že Rusko má tajné plány na napadení Švédska, a pracovníci z Ruska bývali označováni za špióny.

V roce 1912 vyhlásilo Švédsko neutralitu, tedy nestrannost při vojenských konfliktech. „Švédská neutralita je však pouze deklarovaným postojem, není právně zakotvena v mezinárodních smlouvách.“[2]

Roku 1913 premiér Staaf pod tlakem válečného nebezpečí v Evropě mírně zvýšil vojenská opatření. Konzervativci s tímto pozvolným navyšováním nesouhlasili, předložili petici o nutnosti větší obrany, jejímž inspirátorem byl Karel V., a pod petici se podepsalo cca 30 000 lidí, většinou bohatých sedláků.  Král Karel V. se distancoval od stanovisek Staafovy vlády a odmítl jeho žádost, aby s ním napříště koordinoval svá veřejná politická vystoupení. Na to odpověděla Staafova vláda svou rezignací. K moci se po ní dostali konzervativci pod vedením Hjalmara Hammarskjölda.  Přesto, že neměl v Riksdagu absolutní převahu, připravil nový návrh rozsáhlé reformy vojenství. K schválení jeho reformy přispělo vypuknutí první světové války v roce 1914.

První světová válka

Na počátku 1. světové války měla švédská neutralita proněmecký charakter.    I přes to Švédsko obchodovalo se všemi válčícími stranami a mělo z těchto obchodů zpočátku velké zisky. Například samotnému Německu dodávalo strategické suroviny, jako je železná ruda a ocel, ale i potravinářské výrobky. Pro Německo také zajišťovalo spojení s jejich zaoceánskými zastupitelskými úřady prostřednictvím švédské diplomatické pošty. V roce 1916 dokonce vyhovělo německému požadavku a zakázalo cizím lodím plout švédskou částí Öresundu. Tuto část zaminovalo a zablokovalo tím část britských lodí, které kotvily v baltských přístavech. Proč takováto proněmecká politika? Protože v prvních letech války měla velký vliv proněmecky orientovaná švédská buržoazie, která doufala ve vítězství Německa ve válce a věřila, že spojenectví s Německem upevní švédské pozice i švédskou monarchii. V důsledku této velké náklonnosti došlo samozřejmě k radikálnímu zhoršení vztahů se státy protiněmecké koalice, hlavně vztahů s Velkou Británií. Ta důsledně podrobovala švédské obchodní loďstvo přísným kontrolám a také omezila svůj export uhlí, obilí a cukru do Švédska. Jako odvetu přerušilo Švédsko poštovní spojení mezi Velkou Británií a Ruskem, zastavilo vývoz celulózy do Velké Británie a dopravu britských dodávek do Ruska přes švédské území.

V tomto válečném období byl na královském trůnu král Gustav V. On a řada vysokých švédských představitelů zašli ještě dále. Za zády švédské vlády podněcovali Německo ke krokům, které by usnadnily vstup Švédska do války na  jeho straně. K tomu však nedošlo, protože protiválečné cítění švédské veřejnosti bylo velmi silné a Německo nemělo velký zájem o rozšíření vojenských operací  ve Skandinávii.

Průběh války se postupně vyvíjel v neprospěch Německa, a to přimělo Švédsko k potupným ústupkům státům protiněmecké koalice. V posledním roce svou politiku neutrality přizpůsobovalo již jen jejich zájmům.

Obchodování prudce klesalo a hospodářský rozvoj vystřídala stagnace. Obchodní doprava po moři mezi Velkou Británií a skandinávskými zeměmi byla chráněna britským ozbrojeným doprovodem. Obchod s Německem stále klesal.

Na jaře roku 1918 pak byla uzavřena smlouva mezi Švédskem a Dohodou[3], kterou si Švédsko, „výměnou za souhlas k použití 400 000 tun švédské tonáže i pro válečné účely, zajistilo dovoz potravin, ropy, kaučuku a dalšího zboží  z dohodových zemí.“[4]

Hospodářské důsledky války

Koncem války se tedy zmenšila možnost zatažení Švédska do přímých válečných akcí, ale hospodářství, které na počátku války jen vzkvétalo – Švédsko dokázalo splatit všechny své dluhy a z dlužníka se stal náhle věřitel[5] – se dostalo do velké krize.

Zaváděl se přídělový systém[6] na potraviny[7], rostly ceny zboží a klesaly reálné mzdy. Kvetl „černý obchod“.

 

Švédsko – příděl chleba – osoba/den

leden 1917

250 gramů

únor 1917

200 gramů

 

„Za této situace rostla občanská nespokojenost“[8], která byla namířena proti konzervativní a proněmecké vládě Hjalmara Hammarskjölda, kterému Švédové dali přezdívku „Hungerskjöld“.[9]

Do Švédska postupně pronikaly zprávy o revoluci v Rusku a tyto urychlily pád Hammerskjöldovy vlády.  K moci nastoupila umírněnější konzervativní vláda Karla Swartze, která byla ochotna dělat ústupky Dohodě.

Krátce poté se zrodila na politické scéně nová strana – Sociálně demokratická levicová strana, která se stala předchůdkyní komunistické strany. Tato soc. dem. strana měla zájem na zavedení dělnických rad, využití masových akcí jako prostředků boje za práva dělníků apod.  Po přijetí 21 podmínek III. internacionály se přetvořila v Komunistickou stranu Švédska.

 

Švédsko a nové poválečné rozdělení světa

Na rozdíl od Norska , kterému byly po první světové válce uznány nároky na Špicberky a Medvědí ostrov, a Dánska, které získalo po plebiscitu[10] severní Šlesvicko, Švédsku nebyly na základě plebiscitu přiznány Ålandské ostrovy, které byly obývány Švédy, ale patřily Finsku. Švédsko podalo otázku přezkoumání svých nároků nově založené Společnosti národů.[11] Právníci této organizace doporučili ostrovy ponechat Finsku.

 

Poválečný vývoj ve Švédsku

V roce 1920 nastoupila k moci nová vláda sociálních demokratů v čele s Hjalmarem Brantingem. „Období dočasné stabilizace kapitalismu využila švédská buržoazie k upevnění svého postavení a k postupnému nástupu proti vymoženostem, které si pracující vydobyli.“[12] Následkem toho se uskutečnilo předání moci sociálními demokraty liberálům v roce 1926. Švédská buržoazie využila nabytých prostředků z první světové války k modernizaci průmyslové výroby.

Švédské monopoly začaly bojovat o světové trhy a začaly vyvážet do Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Norska, Polska, Rumunska, Latinské Ameriky a jiných zemí.

V roce 1930 pocítilo Švédsko celosvětovou krizi, která o rok dříve začala ve Spojených státech. Vysoká nezaměstnanost a prudký pokles mezd způsobily sociální nepokoje. Nezaměstnanost v té době dosáhla téměř 50 %. Buržoazní vláda musela proti demonstracím pracujícího lidu povolat i vojsko. V severním Švédsku, ve městě Ådalen, došlo při potyčkách vojska s pracujícími k zastřelení pěti dělníků při střelbě do davu stávkujících.

V této napjaté době došlo také k politickému skandálu v souvislosti s krachem švédského zápalkového koncernu Ivara Kreuga. Vyšlo najevo, že uplácel buržoazní politické strany. Tímto skandálem se posílily pozice Sociální demokracie, která slíbila pomoc nezaměstnaným a ve volbách v roce 1932 zvítězila. V čele nové vlády stanul Per Albin Hansson. Ten měl v plánu vytvořit ze Švédska „zemi blahobytu“. Proces transformace země však byl na několik let z důvodu druhé světové války pozastaven.


Předválečné přípravy mocností  

a vliv na švédské hospodářství

 Válečné přípravy mocností v polovině třicátých let dvacátého století opět „nastartovaly“ švédské hospodářství. Vzrůstala poptávka po železné rudě, barevných kovech, výrobcích strojírenského a zbrojního průmyslu.

 

Druhá světová válka

Na počátku druhé světové války vyhlásilo Švédsko neutralitu. Sovětsko-finský ozbrojený konflikt, který časově souvisel s počátkem druhé světové války, rozpoutal ve Švédsku antikomunistickou náladu. Ve Švédsku totiž nejsilněji působila komunistická strana a zároveň Švédsko poskytovalo Finsku největší vojenskou pomoc. Komunisté byli pomlouváni v novinách a pronásledováni. Ve švédském městě Luleå[13] zapálili fašisté v roce 1940 redakci komunistických novin Norrskensflamman. Při požáru zahynulo pět lidí.

            Ve Švédsku se začátek války projevil také změnou vlády. Vytvořila se tzv. „velká koalice“ve které byly kromě Sociálních demokratů zastoupeny ještě další tři, nesocialistické, strany. Tato vláda zůstala u moci až do konce války. Švédská vláda jasně deklarovala, že Švédsko musí zůstat mimo válečný konflikt. Švédská strategie byla spíše pragmatická než hrdinská. Buržoazní kruhy chtěly na válce co nejvíce obohatit. Uzavíraly se obchody ve kterých se jednalo o strategické suroviny. (O uzavření obchodních smluv s Velkou Británií a Německem viz. dále).

„Veřejné mínění ve všech skandinávských zemích sympatizovalo s protivníky fašistického Německa, ale jednoznačně schvalovalo oficiální politiku přísné neutrality.“[14]

Skandinávské lodě v ohrožení

Na počátku války docházelo k potápění skandinávských obchodních lodí v mezinárodních vodách. Lodě byly potápěny za pomoci torpédoborců a německých min.

Švédská vláda začala ihned jednat o dohodě s válčícími stranami                 o podmínkách obchodu a mořeplavby v průběhu války. Dohody dosáhla 7.12.1939   s Velkou Británií a 22.12.1939 s Německem.

Investice do zbrojení

 

Švédské válečné přípravy doznaly značného rozsahu. Švédsko bylo totiž pevně rozhodnuto vzdorovat agresi a postavit se jí na odpor. V letech 1939-1940 dosáhly švédské válečné výdaje 51 % všech státních výdajů.

 

Vztahy mezi skandinávskými zeměmi

V průběhu „zimní“ sovětsko-finské války, která začala 30. listopadu 1939 stály skandinávské země na straně Finska. Švédsko se v této válce neprohlásilo za neutrální, ale za „neválčící“ zemi. Švédové zásobovali Finsko vojenským materiálem, což pomohlo finské armádě klást dlouho odpor sovětskému náporu. Sovětská vláda protestovala proti tomuto postupu a požadovala dodržování neutrality. Švédsko prohlásilo, že jeho pomoc Finsku bude jen omezená, a že nevstoupí do bitvy proti Sovětskému svazu.

V roce 1940 Němci okupovali Dánsko a Norsko. Švédsko se tedy ocitlo v bezprostředním ohrožení. Obávalo se obsazení hitlerovskými vojsky. Švédsko provedlo veškerá mobilizační opatření a čekalo, co se bude dít dál. K zlepšení situace přispělo oficiální prohlášení Sovětské vlády, které německé vládě zdůraznilo, že trvá na respektování švédské neutrality ze strany Německa.

            „Poté, co fašistické Německo zvítězilo v západní Evropě, se Švédsko dostalo do silné závislosti na hitlerovském režimu.“[15]

Švédská vláda povolila přesuny příslušníků wehrmachtu a přepravu válečného materiálu mezi Německem a Norskem po švédských železnicích.

Švédsko-německý obchod, který na počátku války omezila Velká Británie, opět začal fungovat.

V letech 1940-1943 krylo Švédsko 1/4 německé potřeby železné rudy.

„Švédsko současně intenzivně vyzbrojovalo a modernizovalo svou armádu.“[16]

Přes veškeré ústupky, které Švédsko dělalo fašistickému Německu, nedošlo k „roztržce“ s Velkou Británií. V únoru a březnu roku 1941 dovolily obě bojující strany omezenou švédskou námořní dopravu mezi Göteborgem a neutrálními zaoceánskými jihoamerickými přístavy. V letech 1941-1942 zajišťovala tato doprava 1/5 švédského importu včetně dodávek ropných výrobků.

 

            Sovětsko-švédské vztahy se zlepšily natolik, že Švédsko poskytlo první státní úvěr Sovětskému svazu na zaplacení jeho zakázek ve Švédsku.

 

Náhlý obrat zahraniční politiky

 

V roce 1943 došlo k obratu švédské zahraniční politiky. Švédsko se rozhodlo přísněji dodržovat svou neutralitu. V tomto roce opět vzrůstalo nebezpečí vpádu Němců na švédské území. Němci dokonce vypracovali plán pod krycím jménem „Polární liška“, který však v důsledku dalšího vývoje války v neprospěch Německa nebyl schválen. Bylo vidět, že Německu dohází síla. Pomalu, ale jistě docházelo k jeho častým porážkám.

Švédská veřejnost a švédští antinacisté začali silně kritizovat činnost švédských pronacistických aktivistů. „Pod tlakem západních mocností  švédská vláda častěji protestovala proti porušování švédské neutrality Německem a odvolávala své dřívější ústupky jeden za druhým.“[17]

V polovině srpna roku 1943 byl zastavena doprava německého vojenského materiálu přes švédské území a obchod s Německem byl výrazně omezen.

Od počátku roku 1944 se Švédsko začalo orientovat na Velkou Británii a Spojené státy . Diplomatické styky s Německem však přerušilo až v den jeho kapitulace.

V letech 1944 –1945 byl letectvu Velké Británie umožněn přelet nad švédským územím při náletech na Německo.

POZNÁMKOVÝ APARÁT :

[1] premiérský post zastával již v letech 1905 – 1906, pozn. autora

[2] cit.  Žaloudek, Karel : Encyklopedie politiky, Libri 1999, strana 291

[3] vojensko-politický blok Francie, Ruska a Velké Británie

[4] citace Kan, A.S., Dějiny skandinávských zemí, strana 222

[5] Německo dlužilo Švédsku 750 000 švédských korun

[6] viz. tabulka

[7] byl zčásti zaveden v zimě 1916/1917

[8] citace Kan, A.S., Dějiny skandinávských zemí, strana 228

[9] švédsky Hunger - hlad

[10] lidové hlasování, pozn. autora

[11] Pakt o Společnosti národů byl podepsán během Pařížské mírové konference v roce 1919 a tím vznikla tato organizace

[12] citace Drhlík, Alois, Švédsko, strana 54-55

[13]město v severním Švédsku

[14] citace Kan, A.S. : Dějiny skandinávských zemí, strana 288

[15] citace Kan, A.S. : Dějiny skandinávských zemí, strana 292

[16] citace Kan, A.S. : Dějiny skandinávských zemí, strana 292

[17] citace Kladenský, Václav : Švédsko, Praha 1978, strana 99

 

 


OKD - energetická politika EU



Česká republika


Oficiální stránky EU

 

 


Portál státní správy